6. 4. 2023: Вышло тогорічне 2. ч. двоймісячника Академії русиньской културы в СР – РУСИН
В тым чіслї мож прочітати тоты статї:
- Проф. Др. Павел Роберт МАҐОЧІЙ: Жыва леґенда
- Michal BYCKO, PhD.: „Pretože v smútku je pravda!“
- ПаедДр. Мґр. Анна СИМКОВА: Александер Зозуляк з душов маляря
- ТгЛіц. о. Франтїшек КРАЙНЯК: Месіяньскы псалмы
- Karpatská Rus: Historický atlas
- Анна ПЛЇШКОВА, Кветослава КОПОРОВА, Василь ЯБУР, Зденка ЦІТРЯКОВА, Михала ГОЛУБКОВА: Першыраз в історії русиньского літературного языка вышли Правила русиньской высловности з ортоепічным словником
- Мґр. Петро МЕДВІДЬ: В Ужгородї одпрезентовали літературный алманах
- ПгДр. Кветослава КОПОРОВА, ПгД.: 14. научный зборник Studium Carpatho-Ruthenoruм
- Мґр. Михал ПАВЛІЧ, ПгД: ПОЗДРАВЛЇНЯ РУСИНІВ на рік 2023 ч. 2
- Мілан ҐАЙ: Хто Ты перед Богом, чоловіче?, Уж нам збігли рочкы
- Гелена ҐІЦОВА-МІЦОВЧІНОВА: Капкы росы
- Петра СЕМАНЦЁВА: Як ся розгадали великоднї доброты
- Мґр. Михал ПАВЛІЧ, ПгД: Даніела Капралёва – Зузанчины мудроты
- Луція ПАВЛІСКОВА: Домініка Новотна – приклад про молодыы і старшых Русинів
- Презідентка СР прияла челных представителїв народностных меншын
- Фестівал русиньской співанкы і гумору в Свіднику – На фіґлярьску ноту
- Мґр. Петро МЕДВІДЬ: Русиньскых означінь сел і міст буде веце. Влада схвалила нове наряджіня
- Мґр. Петро МЕДВІДЬ: Вмер Іван Броді, автор скулптуры карпатьского медвідя
- Одбыв ся 56. научный семінар карпаторусиністікы
- Членьска громада Сполку русиньскых писателїв Словеньска
- В. ВУЯЧИЧ: Награда за животне дїло ДКВ уручена Ирини Гарди Ковачевич
- Мґр. Петро МЕДВІДЬ:Асімілачна корупція
- Пестрофаребность як путь на зміцнїня демокрації
- Севериян КОСОВСКЫЙ: Studium Carpatho-Ruthenoru вертат по перерві
- „Єм єден з вас‟ , говорив Якубиско. Вмер вызначный словацькый режісер з русиньского Койшова
- Петро МЕДВІДЬ: Одбыла ся бісїда о Духновічови
Із обсягу нового Русина выбераме коротку статю:
„Pretože v smútku je pravda“
Citácia Júlie Warholovej (matky Andyho Warhola) o synovi a jeho obrazoch, ktorú možno použiť aj v prípade tvorby A. Zozuľáka. V dobe, keď umenie stráca hĺbku emotívneho cítenia, keď pragmatizmus a „povrch“ sa stávajú dominantnou výrazu za pomoci mnohých výrazových prostriedkov, akosi odmlčanie v „šere“ ateliéru, v tichosti ľudskej dramatickosti vznikali plynule takmer 50 rokov diela prešovského umelca rusínskeho pôvodu – Alexandra Zozuľáka. Obrazy plné výkrikov v marginálnej zúfalosti ako vizuály – diár prežitého autorom. Nie, nehľadajte v diele Zozuľáka, návykovo známu „túžbu po peknote“. Tá sa v jeho diele stráca do pozadia, ktoré prekrýva expresia výpovede pravdy, deja a zmyslu výpovede. Dráma, ktorej autorom, režisérom i hercom je sám autor. Čosi, čo vytvorilo hlboký engram na šedej kôre mozgu, čosi, čo sa vrylo do nevedomia, s vedomím, že nevedomie myslieť vie, len o tom nevie, že vie. Zdá sa mi, že práve to je katalyzátorom výrazu vizuálnej podoby, identifikácie autenticity v dielach autora, ktoré nespievajú, ale ani neplačú. Dávajú o sebe vedieť, ale iba tým percipientom, ktorí dokážu vidieť muziku a počuť vizuálne dielo – obraz. Nech už bude Zozuľákovo dielo percipientom prijaté tak či onak, jedno je isté. Zozuľák neklame. Predkladá nám obraz seba samého v rôznych životných úskaliach až bolestiach. A v tom je skutočná pravda, výpoveď i samotného diela autora.
Michal BYCKO, PhD., kurátor a manažér Múzea moderného umenia Andy Warhola v Medzilaborciach, kde Alexander Zozuľák vystavoval